Smluvní pokuta již nemusí být vázána přímo na porušení povinnosti

Zejména v obchodní vztazích se v rámci smluvní praxe nezřídka objevuje ujednání, na jehož základě je poškozené straně dána možnost smlouvu předčasně ukončit výpovědí nebo dokonce odstoupením v případě, že druhá strana své povinnosti z této smlouvy, či ze zákona obecně, poruší. Dále, pokud z těchto důvodů poškozená strana skutečně k předčasnému ukončení smlouvy přistoupí, zakládá jí často dané ujednání také právo požadovat úhradu smluvní pokuty. Smyslem takového ujednání je možnost poškozené strany zhojit své majetkové ztráty z předčasného (fakticky protiprávním postupem druhé strany vynuceného) ukončení smlouvy mimo režim náhrady škody, kde je vždy na poškozené straně, aby prokazovala vznik škody a její přímou souvislost s protiprávním jednáním druhé strany. Jinými slovy, skrze sjednanou smluvní pokutu v takovém případě dochází k ulehčení důkazní situace strany poškozené a současně, smluvní pokuta není vázána bezprostředně na porušení smluvní povinnosti, což značí, že nárok na ni nevzniká ihned při porušení smluvní nebo zákonné povinnosti, ale pouze tehdy, jde-li o tak závažné porušení, že poškozenou stranu donutilo k onomu předčasnému ukončení smluvního vztahu. Jistý benefit proto skýtá daný typ ujednání oběma stranám. Nicméně, v době účinnosti předchozího občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) a obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.) zastávala judikatura Nejvyššího soudu České republiky (1) názor, dle kterého bylo takové ujednání neplatné. Důvodem měla být skutečnost, že zákon sám předpokládá navázání smluvní pokuty již přímo na porušení smluvní nebo zákonné povinnosti, nikoli až na mezikrok v podobě doručení výpovědi nebo odstoupení od smlouvy. Dle autora článku stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sice odpovídalo výslovné textaci zákona, který hovoří o smluvní pokutě vždy přímo ve spojení s porušením povinnosti, a to bez jakýchkoli mezikroků, přesto, vzhledem k zásadě smluvní svobody, byla rozhodovací praxe neúčelně přísná. Za současného občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) již tento problém dle názoru autora článku není aktuální, neboť jeho ustanovení § 1 odst. 2 jednoznačně stanoví, že nezakazuje – li zákon výslovně určitou smluvní úpravu práv a povinností stran, mohou k takové úpravě strany platně přistoupit, pokud nenaruší dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Tímto testem by výše popisované ujednání jistě zdárně prošlo. Současný občanský zákoník sice ujednání o smluvní pokutě a priori rovněž váže přímo na porušení smluvní nebo zákonné povinnosti. Protože ale výslovně nezakazuje její navázání teprve až na mezikrok učiněný poškozenou stranou, je i taková modifikace právně v pořádku. Potvrzuje to dokonce i sama důvodová zpráva k současnému občanskému zákoníku s tím, že by pouze na takové ujednání bylo zapotřebí pohlížet jako na ujednání inominátní (nepojmenované, specifické) a nikoli přímo a doslova jako na smluvní pokutu. Jistě by ale šlo o ujednání platné. Protože ustanovení § 1 odst. 2 současného občanského zákoníku dopadá skrze jeho přechodná ustanovení i na ty právní vztahy, které byly založeny za občanského zákoníku předchozího (tj. do 31. 12. 2013), a ani dřívější občanský zákoník či zákoník obchodní výslovný zákaz takové modifikace neobsahovaly, nebude již považována takto sjednaná smluvní pokuta za neplatnou ani u smluv staršího data. Obecně lze jen doporučit vázat smluvní pokutu toliko na výpověď smlouvy s určitou výpovědní dobou, a to již k okamžiku samotného doručení výpovědi, kdy takto vznikne nárok na smluvní pokutu ještě v době trvání smlouvy, která skončí teprve s odstupem času po uplynutí výpovědní doby. U odstoupení od smlouvy nebo u výpovědi bez výpovědní doby totiž smlouva končí okamžitě, bez jakékoli časové prodlevy a je tedy nadto zapotřebí posuzovat, zda může právo na smluvní pokutu vzniknout přesně v okamžiku, kdy smlouva, která jej zakládá, skončila. Podle názoru autora článku by ani toto nemělo vést k neplatnosti, nicméně máme – li na vybranou, je namístě zvolit výše uvedenou bezpečnější variantu a nastavit ujednání tak, aby nárok na smluvní pokutu vznikl ještě dříve, než dojde ke skončení smlouvy jako celku. 1 Např. Rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Odo 1260/2006